Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Symbol člověka

26. 08. 2017 17:00:00
Člověk do vesmíru nikdy nic dál nevyslal. Sonda Voyager 1 po 35 letech putování opustila oblast, kde převládá vliv Slunce, tzv, heliosféru. Na pozlacené destičce nese symbol sluneční soustavy a symbol člověka - muže a ženu...

V jedné Morgensternově básni se hovoří, že symbolem člověka je bota. Proč ne? Tak, jak se z voňavého batolete stane utahaný stařec, stane se i z voňavé nové krásné mokasíny nakonec sešlapaný škrpál. Jsou dny, kdy člověk i bota jdou tanečním sálem nebo vznešenou přírodou, jsou naopak dny, kdy zakopáváme, klopýtáme, šlapeme do kaluží, bahna či do něčeho ještě mazlavějšího... Přeneseně se to i užívá v běžné řeči – kdo z nás v životě někdy „neklopýtl“, kolikrát jsme se dostali „z bláta do louže“, a totéž i bota. V noci bota nehybně leží a člověk nehybně spí.

Ráno vstoupí do boty člověk a bota ožije. Tak, jako Jake Sully „vstoupil“ do svého avatara a pak ho „rozběhl“ po cizí planetě, propojí se i naše noha s botou a rozběhne ji pomocí signálů z našeho mozku, skrz míchu a nervy v příslušných svalech.

A pojďme o level výš: co když jsem já, celé mé složité živoucí a fungující tělo, botou. V noci bezvládně ležím v posteli jako avatar v transportní živné kapalině a najednou do mne vnikne Duch a rozsvítím se na všech svých mozkových obvodech. Je ráno a já jsem se probudil.

Symbol člověka je podle Morgensterna bota. Kdo si mne obul? Kdo do mne pronikl, kdo rozehrál mé šedé mozkové buňky, zmáčkl čudlík, že se mi otevřely oči, nahodil zvukařskou techniku do uší a do mluvidel? Odpověď je jednoduchá: moje já. Mé duševno. Anebo duše?

Bota je podle Morgensterna napodobenina zvířecí nohy. Morgenstern jako básník znal tropy ( ne že by jako Paul Gauguin pobýval na Tahiti, navštěvoval pouze dobré klasické gymnázium ) a uměl s tropy zacházet: ve oné básni laboruje se synekdochou typu „ pars pro toto“ – část místo celku. Když u nás v Čechách plácneme: „Nebyla tam ani noha“, znamená to že tam „nebyl ani jeden člověk“, (a to je právě synekdocha, poznámka pro budoucí maturanty). Morgenstern ale tvrdí, že člověk je přímo „napodobenina zvířecí nohy“. Udělaná z kusu kdysi živé, nyní již mrtvé a v nejrůznějších zapáchajících látkách vymáchané zvířecí kůže (za biblických časú se k vydělávání koží používalo psí lejno).

To celkem souhlasí s evoluční teorií. Člověk pochází ze zvířecího předka, byl tedy kdysi zvířetem. A ta zvířecí „líná kůže“ se po tisíciletí „vydělávala“. V čem všem možném se ten náš lidský manšaft nevymáchal – od krvavých potyček mezi kmeny přes punské války až po druhou světovou. Po ní se zdálo, že už snad stačilo... Ale nestačilo.

Pořád jsme ještě „ve vývoji“. Jak říká Morgenstern: „ Eine Wanderform vom Tierfuß / zu Merkurs geflügelter Sohle.“ To jsem napsal, abyste si mohli vychutnat originál, psaný jazykem filosofů. Jazykem Kanta, Hegela i Karla Marxe! (pokud to čte i nějaký člen KSČM- ne že bych jim fandil, ale vážím si každého mého čtenáře)...Josef Hiršal tu pasáž přeložil jako „Přechod od zvířecí tlapy/ k Merkurově patě s křídly“.

Filosof škarohlíd Schopenhauer by možná řek, že už nejsme ve vývoji, ale „v přechodu“. A když tak pozoruju, co se dějě v posledním čase, no: vyvádíme pěkně...

Podivná polyvalentnost poesie dovoluje nejen evoluční, ale i kreacionistické dovysvětlení: Křídla mají přece andělé: až se přechod resp. pochod boty-člověka dovrší a přejde všemi zádrhely, trním i, s odpuštěním, sračkami života, může se - pokud si to zaslouží a bude uznán tím úplně nejvyšším soudem za spravedlivého – převtělit z prosté boty v Merkurův božský opánek s křídly. Kdož jdeš po této cestě, kéž dojdeš svého cíle. Řekl bych, že Christian Morgenstern, narozený ještě r. 1871, po ní šel.

Asi by se nikomu nelíbilo, kdyby sonda Voyager 1 nesla jako symbol člověka botu, vyrytou na pozlacené destičce. Ten člověčí pár, který tam znázornili pro eventuální mimozemšťany, vypadá docela hezky, především ta ženská. Ale když si uvědomíme, že „voyager“ znamená česky „cestovatel“, co může být lepším symbolem pro poutníka na vpravdě nekonečné cestě než: stará, rozšlapaná bota?

Autor: Petr Karas | sobota 26.8.2017 17:00 | karma článku: 10.58 | přečteno: 294x

Další články blogera

Petr Karas

Ze zápisníku zmizelého

Nemám teď na mysli dílo Leoše Janáčka Zápisník zmizelého – pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír, o kterém píše Wikipedie pouze anglicky ( česká verze byla asi vymazána, neboť se tam nevhodně citovalo o menšinách )

14.11.2017 v 15:03 | Karma článku: 6.78 | Přečteno: 158 | Diskuse

Petr Karas

Kariéra a bariéra

Kráčím životem ukrácen o požitek plně si vychutnávat anglicky zpívané písně. V dnešní době, když už i čeští interpreti zpívají anglicky (Lenny) a kdy i na naší vesnické škole vyučuje angličtinu rodilý Američan, jsem znevýhodněn.

11.11.2017 v 13:49 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 198 | Diskuse

Petr Karas

Kam zmizel ten starý song (1.)

Hledal jsem prostřednictvím počítače jeden song, píseň z doby mého dětství, kdy byly v módě mužné barytony a kdy texty byly plné poezie. Ale nenašel jsem.

26.10.2017 v 8:37 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 371 | Diskuse

Petr Karas

Víte to vy?

Je výborné, že slavný válečný román o osudech dobrého vojáka Švejka se mi někde ztratil. Alespoň nemusím hledat, na které stránce a ve kterém díle románu se o tom psalo: ušetřím tedy mnoho času.

20.9.2017 v 15:20 | Karma článku: 10.73 | Přečteno: 341 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 266 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 523 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 311 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 464 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 226 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 9.77 Průměrná čtenost 333

Jsem důchodce, žijící na vesnici. Původně jsem měl být učitelem, ale postupně jsem vykonával i jiná povolání, naposled jsem střežil naší službě svěřené objekty. Nyní již nepracuji a věnuji se koníčkům a práci kolem rodinného domku.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.