Díky za diskusní příspěvky, pobavil jsem se při nich i potešil nad pochvalou (kdy naposled mne někdo pochválil?) To psaní samotné bylo fajn, ani tak ne zábavné, jako spíš záhadné (původně příspěvek vypadal úplně jinak, ale pak začal žít svým životem)...

Uz jsem zde psal.

Ve vetsine Evropskych mest kdyz v MHD nekomu slapnete na nohu, usmejete se navzajem na sebe a obe strany se omluvi. V pare spatrite kysely ksicht a dotaz: Co delas vole?

No comment.

Sorry, ne v pare, ale v Praze.

..... dcéra sa vrátila z Walesu (venkov),- zážitků neurekom,- ..... chlejstá - všeci sa usmívají, místní potok nestíhá - všeci sa usmívají, voda sa vylila z potoka - všeci sa usmívají, voda vzala boudu aj s čoklem - všeci sa usmívají, voda stoupá k barákům - všeci sa usmívají včetně fajců, keří to pojali jako cvičení, jedneho přivázali na lano a jali sa zachraňovat ovce,- ...... ovce vzala voda, hasiča vytáhli poloutopenýho - starosta s přihlížejícíma a vostatníma hasičama se usmívají !,- "tato, proč my sme takoví mrzouti a taky sa neusmíváme ?",- v tej chvíli sem sa vážně prochechtal k slzám !

nadherny clanek a karma. Ale asi je to tradice, cert vi proc, mozna jsme jen uprimejsi nez jine narody, kdyz se usmejem tak to myslime uprimne.

Ale smat se umime vice, i par lidi mi reklo ze jen Cech se umi u knihy tak nezrizene rehtat. My se smejem i nasim narodni tragediim, na nejake wagnerovske opery take nejsme, i ty Smetanovo opery jsou ryze ceske, obcas usmevne.

Nevim, zda je tomu tak v cele Ceske republice, ale narazit v Praze na ulici ci v dopravnim prostredku na usmivajiciho se cloveka je opravdu vzacnost. Vzdyt se jen podivejte na fotky zdejsich blogeru. Tech usmivajicich se je zde minimum.

bezvadný článek. Díky. A vidíte, já si toho Nerudu a jeho Bratra Palečka vysvětluju tím magickým týdnem přelomu dubna května, kdy to je vážně jen krátký vzácný čas, než se pak bíle narozené unaví a zelené nemá tu první šťávu a vůni. A tak se mi ta Vaše teorie líbí jako jiný pohled.

Ale hlavně... my se fakt bojíme jeden druhého zeptat, zalaškovat, zasmát se jen tak. U pultu, na zastávce, s číšníkem, pošťačkou... přitom to každému z nás udělá trochu hezčí den a jsme za to nakonec rádi.

Omyl, směji se na všechny které potkám až si někdy myslím, že si myslí co je to za blba...ale ať budu i nadále v tomto pokračovat...

To znám. Kdybych se neusmívala, už by se na mě nikdo ani nepodíval.

(Mám 74 roky.)